Jóga mi dělala společnost od mládí. Obklopovala ji aura undergroundu a lákavých tajemství ducha. Dechové cviky držely rytmus plic a pozice s názvy "Kobra" a "Kleště" nebo "Luk" zase napínaly neobvyklé svalové partie.
Asi před 10 lety jsem nějak revidoval své zvyky a napadlo mě zařadit jógu zpět do mého života, nejlépe do denní praxe - ale jak začít (a vydržet). Rozhodla pasáž z knihy Jóga od A. Lysbetha (slibované účinky byly téměř zázračné):
Naučil jsem se uvolnit krční páteř, po pár týdnech odlepil paty od stěny, pak přesunul z dlaní na lokty a ze vteřin se postupně staly minuty.
Od té doby cvičím denně; vždy ráno, nebo při únavě.